Ferosilicium je klíčová slitina používaná při výrobě oceli a jiných kovů. Skládá se ze železa a křemíku, s různým množstvím dalších prvků, jako je mangan a uhlík. Výrobní proces ferosilicia zahrnuje redukci křemene (oxid křemičitý) koksem (uhlíkem) v přítomnosti železa. Tento proces vyžaduje vysoké teploty a je energeticky náročný, takže ceny surovin jsou významným faktorem při určování celkových výrobních nákladů ferosilicia.

Ferrosilicon je široce používán v ocelářském průmyslu, slévárenství a další průmyslové výrobě. Spotřebovávají více než 90 % ferosilicia. Mezi různými druhy ferosilicia je nejrozšířenější 75% ferosilicia. V ocelářském průmyslu se spotřebuje asi 3-5 kg ​​75% ferosilicia na každou tunu vyrobené oceli.

Nitrid ferosilicia a nitrid křemíku zní jako dva velmi podobné produkty, ale ve skutečnosti se zásadně liší. Tento článek vysvětlí rozdíl mezi těmito dvěma z různých úhlů.

Ferromolybden je feroslitina sestávající ze železa a molybdenu. Vyrábí se tavením směsi koncentrátu molybdenu a koncentrátu železa v peci. Ferromolybden je všestranná slitina, kterou lze použít v různých aplikacích v různých průmyslových odvětvích.

Slitiny wolframu a železa obvykle označují slitiny složené z wolframu (W) a železa (Fe). Obecně řečeno, slitiny wolframu a železa jsou nemagnetické. Důvodem je to, že wolfram sám o sobě je nemagnetický kov a obsah železa ve slitinách wolframu a železa je obvykle nízký, což nemůže poskytnout slitině významný magnetismus.

Titan není magnetický. Důvodem je skutečnost, že titan má krystalovou strukturu bez nepárových elektronů, které jsou nezbytné pro to, aby materiál vykazoval magnetismus. To znamená, že titan neinteraguje s magnetickými poli a je považován za diamagnetický materiál.